Murmiliáni

Poměrně rozšířená představa o tom, že prehistoričtí lidé bydleli výlučně v jeskyních, je mylná.Ve skutečnosti mnohem častěji budovali obydlí ve volné krajině (málokterá se ovšem dochovala).Lidé se odjakživa snažili uchránit před zimou, větry, vlhkem a nebezpečnou zvěří. Svá obydlí si vybírali a stavěli podle činností, jimiž se právě zabývali, a podle sociálního uspořádání a kultury. Často vyhledávali jeskyně a skalní převisy na výhodném místě: blízko řek a pokud možno nad údolími, obývanými stády zvěře. Přístřešek, který jim takto nabídla příroda, si upravovali; používali k tomu "dvojitou střechu". Mnohem častěji se však usídlili ve volné krajině, na planinách, v údolích, na horských plošinách. Stavěli si chýše nebo stany, ke stavbě používali nejrůznější materiál, někdy i mamutí kosti. Podle podlahy v obydlích, která archeologové objevili a prostudovali, mohli určit, k jakým účelům chatrče sloužily. Někdy šlo o pouhou zastávku na cestě za určitou surovinou nebo při sézónním stěhování. Jindy mohlo dané místo být sezónním "tábořištěm", kde se lidé usídlili na několik týdnů nebo i měsíců. Například francouzská magdalénská sídliště v Pincevent, Etiolles, Verberies nebo v Marsangy v Pařížské pánvi, jsou pozůstatky loveckých stanovišť, jejichž obyvatelé pocházeli ze vzdálených míst (Morvan, Vienne, Charente). Na velkých rovinách na severu a východě jsou obydlí ve volné krajině pravidlem.V těchto stepních krajinách si lovci stavěli velké kruhovité chýše, zčásti zasazené do země (půdu zde tvoří spraš, žlutý velmi jemný sediment navátý větrem). V přívětivější krajině rovin a plošin na území dnešní Francie známe nálezy chýší, kde byla podlaha vysypaná oblázky a drtí, aby se lidé chránili před vlhkem. Ve všech případech je hlavní části obydlí ohniště. Oheň je otevřený, slouží k vaření, vytápění i jako zdroj světla.